Osm obcí ožije díky programu Místo, kde žijeme
V dubnu jsme vyhlásili již 11. ročník programu Místo, kde žijeme – programu, který skrze úpravu veřejných prostranství se zapojením veřejnosti pomáhá oživovat nejen život v obcích, ale i utužovat vztahy mezi místními.
...
Alej, která vede k obzoru
Přečtěte si malý velký příběh, který ukazuje, koho podporuje Nadace Via. Projekt jsme podpořili v programu Živá komunita, a to grantem a vzdělávacími semináři, které začínajícím spolkům ukazují, jak zapojit veřejnost nebo získat peníze na další projekty.
...
Divadlo, výstavy a společné brigády. Jak se v jihočeských Chyškách lidé začali potkávat
Málokde se z tolika dětí, které chodívaly na mši, stali faráři. Chyšky jsou tím výjimečné. Už před sedmdesáti lety sem chodil s rodiči a sestrami i školák Miloslav Vlk.
...
Hroby v zapomnění
Drahá paní Hergetová, v novinách z vlasti jsem četla, že s Vaší pomocí byl někdejší hřbitov ve Všemilech uveden do stavu, v němž může být opět nazýván hřbitovem. Velmi mne potěšilo, že mí zemřelí příbuzní jsou vysvobozeni z plevele dusícího jejich hroby. Jako malý dárek Vám přikládám 50 eur. S přátelským pozdravem, Marta Weise, Rostock.
...
Na jaře rozkvetou blatenské růže
Slunečné srpnové odpoledne, 1935. Lidé na vyhlídkové terase vily Fiala posedávají u hrnku horké čokolády. Na polích okolo města vykvetl milion růžových květů. Do Blatné přijíždí rychlík z Prahy, který dráhy vypravily jen pro dnešní zvláštní příležitost. Desítky tisíc lidí sem, do malebného jihočeského městečka, přijely obdivovat Máňu Böhmovou, Popelku a Lídu Baarovou.
...
Společné plánování a stovky hodin práce. Lidé si svépomocí vytvořili novou náves
Nebude to také lahké, drahá… vyzpívává na mobilním pódiu vytvořeném v přívěsu kamionu lídr kapely Wokena. Dvě stovky lidí okolo posedávají na lavičkách a chytají poslední zářijové paprsky slunce. Starostka Iva Minárová pobíhá okolo a láká místní na malinovku a pivo zdarma. „Dejte si taky ty dokonalé tyčinky od Petry Frančový!“ překřikuje Wokenu.
...
Rodinný cirkus v pohraničí
Lokálka se pomalu šine šerým nedělním odpolednem. Člověku na mysli vytají ponuré obrazy a vzpomínky ze Sudet. Když vystoupím v Žitavě, německém městečku těsně za hranicemi, ponurost se ještě umocněný tím, že je v ulicích úplně mrtvo.